Bílý Kříž

Na tomto místě byl dříve nejen nezalesněný hřeben, ale i plocha pod ním a nad ním, která se táhla až po vrchol Sulova. Sloužila k obživě místních obyvatel. Původně zde bylo šest usedlostí a osada se nazývala Karlovice. Název Bílý Kříž dostala až později, po události okolo roku 1830, kdy pašeráci tabáku z uherského Slovenska – šverci - zabili jednoho finance - jägra. Přenášení tabáku z Uher bylo výnosným obchodem, ale nelíbilo se vrchnosti. Proto nechala hranici hlídat jägry, kteří šverce chytali a tabák zabavovali. Pašeráci byli trestáni bitím a pokutou. Tak se stalo, že tlupě 18 šverců zastoupil cestu jeden jägr. Pašeráci měli větší strach z bití a pokut, než z vraždy a tak se na jägra vrhli a ubili ho. Na místě vraždy ho pochovali a na mohyle postavili kříž. Kříž byl dřevěný z čerstvě ostrouhaných smrkových žerdí. Na hřebeni, který byl až donedávna holý, svítil kříž bíle do dálky. Původní kříž shnil a spadl. Ten dnešní už je poněkolikáté obnovený a natřený bílou barvou.

Bílý Kříž se již od konce 19. století stal cílem turistů. Snahou turistických spolků bylo, zajistit si na horách základny – útulny. V prvopočátcích turistiky se Bílý Kříž stal doménou německého Beskidenvereinu, jehož členové byli hlavně němečtí úředníci a technici z ostravských šachet a průmyslových závodů. Německý spolek měl zpočátku na Bílém Kříži pronajatou malou dřevěnou hospodu. Němci hospodu a později i útulnu zvali „Beskidenheim“. V té době u nás sílilo české národní povědomí a pro Němce nebylo jednoduché koupit české majetky. Proto musel usedlost nejdříve koupit český zprostředkovatel a ten ji následně roku 1900 prodal německému spolku. Tato usedlost byla na dnes už zalesněném pozemku ve svahu po levé straně cesty mezi křížem a dnešním hotelem Bílý Kříž. Dodnes pod tímto místem zůstala jen malá loučka, stále se zmenšující náletem dřevin. I dnes se tam dají najít zbytky kamenného sklepa. Je to vyvýšenina z cesty dobře patrná. V něm se skladovaly v zimě brambory pro hotel Bílý Kříž ještě dlouho po druhé světové válce. K první útulně také patřila i tzv. letní vila, která dostala pojmenování podle jména manželky mecenáše a podporovatele Beskidenvereinu, generálního ředitele Vítkovických železáren Friedricha Schustera, „Josefinenheim“. Tato Josefinka, na jejímž místě stojíme, v průběhu let chátrala a rozpadla se někdy na začátku šedesátých let minulého století.

V roce 1924 postavil německý spolek dvouposchoďový hotel „Weisse Kreuz“, který o dvanáct let později vyhořel. V roce 1937 byl na původních kamenných zdech vystavěn nový „Berghotel“ s plochou střechou, jak ho známe dnes.

Málo kdo ví, že první českou útulnou v této části Beskyd byl dnešní hotel Sulov – tehdy Daňkova turistická útulna. Hotel Kysuca – dříve „Hotel Baron“ byl otevřen v roce 1932 a postavil jej z peněz bohaté manželky vrchní číšník z Berghotelu Adolf Baron. Na všech třech hotelích probíhaly od 50. let minulého století odborářské rekreace.

Více k historii této osady, překlikněte.

Fotogalerie